regenia bohemia

Pamětníček akcí

Medzinárodná výstava psov NITRACANIS 1-2.11.08

Na přelom října a listopadu jsem si naplánovala slovenskou Mezinárodní výstavu v Nitře. Přihlásila jsem si Kazánka a juniorhandling na oba dva dny. Původně jsem chtěla mít na sobotu slovenského čuvače Ferku a v neděli chodského psa.

SOBOTA

Ohledně posouzení dvou přihlášených chodáčků (a ostatních neuznaných plemen) byli od začátku výstavy trochu zmatky. Podle katalogu jsme měli být v kruhu 21. Ten ovšem neexistoval a na výstavišti se nalézalo pouze 19 kruhů a jeden na závěrečné soutěže. Pak jsme si tedy položili věci ke známým od čuvačů a všimli si, že v jejich kruhu je napsáno i plemeno chodský pes. Bylo mi to divné, protože v tomto kruhu posuzovala slovenská rozhodčí Ridarčiková a my měli mít pana Řehánka (dle propizic, katalogu i cedule před kruhem). V kruhu mi odmítli dát číslo, jelikož jsem měla nedoplatek 200 kč (nejspíše jsme juniorhandling zaplatili pouze na jeden den). V kanceláři jsem si vystála frontu, zaplatila a konečně měla číslo. Bylo hezké - 1646.

Zjistila jsem také, že předkola JH jsou v závěrečném kruhu od 13 hodin a posoudí je Linda Voláriková (SK).

Nastal klid asi na dvě hodinky, kdy jsme se stihli vyvenčit a zkouknout posuzování čuvačů. Měla jsem velkou radost, když fenka mých známých Elina dostala V2 a fenka Kira, kterou jsem měla dvakrát v JH vyhrála BOBa.

Pak jsme při toulkách výstavištěm narazili na kruh, kde posuzoval p. Řehánek. Sledovali jsme hodnocení československých vlčáků a také trochu styl posuzování rozhodčího. Pak už se začala blížit 13. hodina a já začala být nervózní, že ještě nemáme posouzení, ani předkolo JH za sebou. Rozhočí JH ještě nedorazila, tak jsem se alespon převlékla a nachystala psa a vše ostatní. Asi za hodinu dorazila rozhodčí Linda Voláriková a začala posuzovat mladší katagorii. Samozřejmě p. Řehánek měl asi ještě 20 psů před námi, takže bylo jasné, že se opět nebude stíhat. Proto jsem se aktivně šla zeptat zapisovatelky, zda bude více předkol nebo ne. Bylo mi řečeno, že můžu přijít ještě potom. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že rozhodčí rovnou vybrala tři finalisty mladší kategorie (bez semifinále a bez jakéhokoli dalšího předkola)! To už šel naproti mě pan Řehánek a ptal se, zda by jsme se nemohli přestěhovat ke kruhu, kde celý den posuzoval. Samozřejmě jsem souhlasila a nabídla, že to povím i lidem od druhého chodského psa. Pan rozhodčí na ně podle svých slov zapomněl, takže štenátko málem nebylo vůbec posouzeno. Za pár minut jsme vstupovali do kruhu na posouzení Kazana. To už p.Voláriková rozhlasem zvala handlery do předkola JH. Naštěstí se Kazánek krásně předváděl i stál a pan rozhodčí nám nadiktoval krásný posudek a zadal V1, CAC i BOB! Jen jsem zkontrolovala jestli máme kartičky, podala mu ruku a už jsme letěli přes celou halu do závěrečného kruhu. Handleři se již řadili a já měla největšího psa, takže jsem musela jít první! Hned na začátku jsem udělala jednu malou chybu v postoji a rozhodčí ji samozřejmě nepřehlédla. Pak p.Voláriková zavelela k pohybu. Tady byla má druhá chyba - neohlédla jsem se, zda jsou ostatní handleři připraveni k pohybu. Když mi to poté rozhodčí sdělila, řekla jsem, že to slyším prvně. Ale jak známo, neznalost neomlouvá. To už jsem věděla, že nemáme plný počet bodů a tedy finále nehrozí ani náhodou! Přesto jsme ještě zůstali do užšího výběru, kde už jsme ale nebyli individuelně posouzeni.

Nicméně jsem měla strašnou radost, že Kazan má své první čekatelství na Slovensku a k tomu BOBa. Pak mě ještě trochu zklamali, když jsme nemohli nastoupit do závěrečných soutěží, i když předtím tvrdili opak. Vyzvedli jsme ceny a jeli do hotelu.

NEDĚLE

Na neděli jsem se těšila, protože jsem myslela, že nebude žádný spěch a stres. To platilo až do druhé hodiny odpolední. Do JH jsem měla nastoupit se slovenským čuvačem. Ráno při tréninku chodila Ferka skvěle, tak jse se na JH moc těšila. Kazana jsem půjčovala Kačence Navrátilíkové do mladší kategorie. Šlo jim to velmi dobře. Já si chtěla zatím rozběhat Ferku, ale ona úplně ztratila chut a nechtěla se téměř zvednout. Její pohyb se mnou byl strašný a ani při pokusu její paničky to nebylo o moc lepší. Ještě chvíli jsme jí trápily a moje naděje se naprosto rozplynuly. Pak si říkám, jsme na Slovensku, vždyt si můžu vzít, psa plemene, které se dnes neprezentuje. Tak si vezmu podruhé Kazana. Popadla jsem červený kostým a šla se převléknou, abych k němu ladila. Bohužel, cestou zpátky z toalet, mě zahlédl a začal se Kačence, která s ním byla ještě v JH točit za mnou. Tak už jsem zůstala před kruhem a snažila se ho uklidnit. Kačenka nepostoupila, ale paní rozhodčí ji a Kazánka moc chválila. Prý takovou konkurenci v mladší kategorii JH ještě nezažila. To už jsme nastupovali my. Schválně jsem nešla první a pustila před sebe tři handlery. Ovšem rozhodčí mě chtěla otestovat a tak zadala pohyb nejdříve první trojici a pak až té další, kterou jsem vedla já. Tentokrát jsem chybu neudělala. Mou ukázku zůbů (za kterou bylo v sobotu mnoho handlerů penalizováno) zhodnotila jako perfektní. To mě moc potěšilo, ale viděla jsem, že Kazan už toho má dost a chtěl by se napít. Ještě z posledních sil jsem na něm vyloudila jeho "úsměv" a bezchybně jsme udělali figuru L ve dou. Pak si naštěstí mohli psy dát oddych, což nám bezpochyby pomohlo. Pak se ještě chvíli rozhodovala, ale Kazan stál ukázkově a byl ve střehu. Nakonec nás opravdu vybrala do finále! Společně s barzojem a whipetem (s českým handlerem Lukášem Soukupem). Hned jsem dala Kazanovi vodu a šla ho vyvenčit. Do finále zbývalo něko kolem 15 minut. Pak už jsem psa jen přečísla a šla do předkruhu. Nastupovala první kategorie a v tom řekla slovenská rozhodčí Linda Voláriková, že pro nás a pro diváky má malé překvapení : Finále juniorhandlingu přijela posoudit až z Ruska specialistka na tuto soutěž Jana Gavrilova! To nás opravdu zamrazilo. A dalším překvapením bylo, že již první kategorii zadávala figury se změnou pozice rozhodčího, na které u nás nejsme vůbec zvyklí! Nastupovala jsem jako druhá a k mému překvapení jsem nebyla vůbec nervózní (vždyt pohár už mám jistý). Myslím, že moji spoupeři na tom s nervozitou byli hůř. Figuru trojúhelník jsme s Kazanem zvládli skvěle. Jen v závěrečném postoji rozhodčí cosi ukazovala na zadních nohách mého psa. Nejspíše si myslela, že by měl mít jednu nohu vzad (jako německý ovčák). Zřetelným pohledem jsem zkontrolovala nohy a úsměvem naznačila, že je vše v pořádku. Mohla jsem se zařadit, ale ještě jsem proběhla fináloví kruh a až pak se zařadila za soupeře. Bylo tu vyhlášení : Na třetím místě mladý muž s whipetem (byla jsem přesvědčená, že budu druhá, protože handler s barzojem měl figuru ještě o trochu sloužitější), druhé místo mladý muž s barzojem a první místo slečna a chodský pes! Oběhli jsme ještě jednou celý kruh a Kazan už byl tak unavený, že nechtěl vyskočit na bednu. Tak jsem mu musela pomoc, ale přesto moc nechtěl stát v postoji a už vůbec ne dát uši nahoru. Poděkovala jsem paní rozodčí a ona mě ještě ujistila, že jsme byli excelentní! Tak už jsem se jenom usmívala a říkala si, jaká je to bomba: první místo od ruské rozhodčí, která asi chodského psa v životě neviděla...